... aneb snažíme se býti optimisty

Svět osobností

20. listopadu 2016 v 20:26 | Mar |  Rubrika
Svět jsou jen postavy, které mezi sebou nahlas komunikují a sami neví, co s tou další provést.

Evropa
Evropa, ta stará paní, která už si vším prošla. Už má realistický pohled na světě, když sedí u krbu na židli a snaží se ostatním dětem vyprávět své příběhy o hrůzných dobách války a utrpení, hladu a nenávisti, kterými si prošla. Ale děti to berou jen jako strašidelné historiky, které ihned zapomenou. Inkvizice, války, hladomor, smrt. Na co něco takového je.
A tak Evropa vypráví těm dětem. Varuje je. Učí je základům lásky, demokracie a hlavně práv a rovnosti. Snaží se jim vysvětlit, že dobrý sociální stát, který se snaží postarat o všechny je ta lepší možnost. Vypráví příhody o tom, jak pravé štěstí může být teprve když jsou všichni lidi šťastní.
Ale nikdo ji neposlouchá. Je to přeci jen senilní stará babička, která už ničemu nerozumí. Neví, co se teď doopravdy děje, co je opravdu důležité. A jak ji může brát někdo na tu pravou váhu, když je tak stará a slabá. Dřív byla silná, ale teď už její slabé ruce nikomu neublíží.

Amerika
Amerika je ten mladý člověk plný ideálů, kterým ještě zcela nerozumí. Věří ve svobodu a ve zodpovědnost jednotlivých lidí. Ale nido není zodpovědný, nikdo není dokonalý. S výkřikem svých ideálů si myslí, že silou a nadšením dokáže všechny převést na tu správnou stranu. Že ta jejich strana je na tom nejlépe a ví nejlépe.
Hrdě se žene do neznáma a myslí si, že ona ví najlépe. Je ta nejsilnější, tak musí vědět nejlépe. Navenek se může zdát silná, ale uvnitř sotva stojí. Postupně neschopná reagovat na rozdíly, postupně neschopná starat se sama o sebe. Uvnitř tak rozdílná a tak nevyrovnaná, že jen chvíli tlačit na správná místa a roztříští se do velkého zmatku. Pohromady ji drží jen víra v její nezkrotnost a dokonalost.
Ještě moc mladá na to rozumět tomu, co se doopravdy děje, ale už dostatečně stará na to, aby věděla, že dělá dobře.

Rusko
Rusko je stejně staré jak Amerika. Hnané nenávistí a závistí a touhou po moci se snaží svému nepříteli vyrovnat. Evropa je pro něj jen naivní senilní žena, která se díky svým názorům přímo nabízí pro smích.
Paranoidně se obává nenávisti ostatních a křičí a mlátí do okolí jen proto, aby skrylo vlastní nevyrovnanost a slabost. Stále se vzpomínkou své nadřazenosti se pokouší najít ztracenou slávu a utápí ji v alkoholu a nelogických útocích na své okolí. Pravděpodobně pod rouškou nejistoty a vlastního nízkého sebevědomí.
Svou moc má díky ropě. Tomu jedinému daru, který všichni okolo chtějí. Ale je to danajský dar. Dělá to Rusko silnou osobností, důležitou pro kooperaci, ale na druhou stranu to Rusko dělá závislé na tom jediném esu, které má.
Říkám jediném esu... ale pořád je tu ta hrozba - ultimátní zbraň kterou všichni chtějí, ale jen pár jich má.

Čína
Dospívající žena, která ví, co chce. Manipuluje, kde se dá a tahá za nitky a zkouší jejich sílu. Zatáhne za nitku, a tahá a riskuje, snad se nepřetrhne. Málo kdy i jen napraskává.
Chce být stejně slavná, stejně krásná, stejně oslavovaná jako všechny ostatní moci. Dlouho překrývaná Japonskem, nyní jen mravencem ochraňovaným západem. Všechno musí mít nejlepší, největší. Za jakoukoli cenu. Nikdy sama nebyla stabilní, a tak této své lability, avšak síly využívá. Je to přeci jen skvělý obchodník - ten nejlepší.
Jen ona dokáže nařídit jen jedno dítě. A jen jí se to dokáže podařit. Až na to, že nyní se musí dovážet dívky z ostatních zemí, aby ji tato sociální katastrofa, která stojí v dohlednu, nesrazila na kolena a neukázala slabost, na kterou všichni ostatní čekají.
Ale vzhledem k tomu, že teprve nedávno dorostla do výšky všech ostatních - a dokonce je i přerostla, neví si rady s tím, že už přestává růst rychleji než ostatní. Pomalu ztrácí prostředí, na které byla zvyklá a bude muset změnit strategii - ach ta Čína.

Arabské státy
Zažívají peklo v tuto chvíli. Vypukla puberta, kde se jednotlivé osobnosti, které byli tak dlouho utlačovány, snaží protlačit na povrch. Toho využívají další, a objevují se další a další vnitřní konflikty. Tak dlouho přehlížené a utlačované dítě teď neví, jak se chovat k ostatním, kteří na sebe neustále jen pokřikují a přitom tak potichu volá o pomoc.
Nikdo vlastně ani pomoct nechce. Všichni se akorát štítí toho mládí a tak ještě více rozdmýchávají vnitřní konflikty, které škodí nejen tomuto rostoucímu dítěti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.