... aneb snažíme se býti optimisty

Tělo a duše

29. března 2014 v 17:45 | Mar |  Rubrika
Muž vzal do rukou hlínu a pomalu jí začal hníst. Něco takového nelze brát na lehkou váhu. Hlína je přece jen velice důležitá věc, základní éter našich těl. Hezky, jedno po druhém, pomalu dotýkal se těsta bez tvaru a bez kostí. Pak začal tvartovat.
Jednu křivku po druhé, pomalu, klidně tvořil, jako by mu na tom závisel celý jeho život. Dal si načas. Dotkl se všeho, co bylo na stule, a všemu přidal jakousi míru, bez které by nemohl přežít a fungovat.
Nejprve vytvořil hlavu. Jen hrubý tvar, hrubý náčer. Přidal k tomu hrubý tvar těla a končetin bez prstů. Teprve pak, po čase, kdy si dal načas s rozvržením, pustil se do podrobností.
Začal opět od shora. Dvě velké oči hned poté, co vytvaroval tváře a bradu. Pak štěrbina pro ústa, nos, čelo. Vlasy. Dále pomalu tvaroval ruku a prsty a svaly pod kůží.
Dokonal své dílo. A když už byl opravdu spokojen, pak vstoupil dovnitř a splynul s hrubou modelínou.
Je mi blbé říkat takto nakonec, že tělo každého z nás je takové, jaké si ho stvoříme.
Ozval se buchot kladívka. Když muž s šedivou kudrnatou parukou sedící za stolem zaklepal do stolu, celá prostorná místnost se najednou ztichla.
Před mužem seděl plný sál rozdělen na dvě poloviny. V pravo seděla těla, vlevo seděli tvůrci.
"Duše, můžete začít." řekl soudce. Předstoupil jeden tvůrce a stoupl si čelem k soudci.
"Já, zástupce všech duší, bych chtěl podat obžalobu na těla!"
"Z jakého důvodu?" zeptal se soudce.
"Těla se vzbouřila. Neformují se podle našich představ a přitom podle článku 864 a paragrafu 2 mají povinnost tak činit!"
"Těla, můžete předstoupit a hájit se."
Předstoupilo jedno šedivé tělo. Jeho nos byl až moc dlouhý. Poklonilo se soudci a postavilo se k němu čelem. "Já, tělo, jsem přišlo, abych hájilo naše práva."
"Je pravda, že jste přestala poslouchat tvůrce?" zeptal se soudce.
"Ano, ale pevně si za tím stojíme."
"Cožpak vy, těla, nevíte, že vaše povinnost je být taková, jaké vás tvůrci stvoří?"
"Ano, ale my chceme změnit ústavu. Už nechceme pokračovat! Nustále mění naší podobu, neustále nejsou spokojení! Veškeré tyto úpravy znamenají, že naše životnost se zkracuje a je to vůbec nezajímá!"
Z řad těl se ozývaly povzbuzující slova.
"Duše?" otočil se soudce zpět.
"My, duše, musíme neustále měnit naše těla! Doba se mění a naše těla jsou naše vizitky. Proto je toto třeba!"
"Tělo?!
"A tím ospravedlňujete fakt, že jste se přestali dívat na sebe na vzájem?! zeptalo se tělo "My, těla, jsme neustále vykořisťovaná. Bolestně upravovaná jen proto, aby se vám duším líbila! Už jste přestali dbát na sebe samé! Neustále pozorujete nás, těla a jen tak bez rozmyslu nás dáváte jiným jen pro váš dobrý pocit! My musíme být neustále krásná, ale vy o sebe nedbáte vůbec, jste ošklivá a zrůdná, ale vám je to jedno!"
"Není třeba takových silných slov." ozval se soudce. "Duše, chcete oponovat?"
Duše začala dříve, než souce dořekl větu "Těla mají jediný smysl! Máme si je vymněňovat. Musíte být taková, jaká chceme! TO je napsané ve věčném zákoníku těl a duší!"
"To už by stačilo." řekl soudce. Obě strany se na něj podívaly s odhodláním bojovat za svá práva. "K tomuto případu jsem si přivedl nezávislého očitého svědka. Je to sepisovatel našich zákonů. Přivítejte Lásku."
Přd soudce přišla elegantní slečna a posadila se na židli směrem k sálu těl a duší.
"Jsem zklamaná." řekla "Těla a duše jsou bez sebe nepostradatelná. Duše si netvoří těla pro vlastní potěšení. Tvoří taková těla, jakými jsou sami. A neměla by být od nich odproštěná a rozdávat je. Duše by měly splynout s tělem a stát se jedním. Pouze v tomto případě mohou měnit těla podle vlastního uvážení."
"Ale vždyť proces proměny hrozně bolí!" namítaly duše.
"Těla tuto bolest vnímají vždycky, když je přeměňujete. Pokud tedy chcete měnit něco, co vám patří, snášejte bolest, kterou tím vyvoláte."
"Za trest této neshody," řekl soudce "spojím duše a těla navěky vědů, aby se už nikdy nemohla odpojit a aby už nikdy těla nepřestala poslouchat Duše."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ness Ness | Web | 29. března 2014 v 18:48 | Reagovat

krásná práce, škoda,že se duše nezměnily..

2 grey.t grey.t | E-mail | Web | 31. března 2014 v 23:32 | Reagovat

Je to působivé. Tahle věta mě zasáhla tak nějak nejvíc: "Pokud tedy chcete měnit něco, co vám patří, snášejte bolest, kterou tím vyvoláte."
Celá ta myšlenka je úžasná a skvěle zachycená v tom soudním procesu, který jako kdyby byl symbolem celého procesu splynutí těla a duše, bolesti z věčné přeměny... Je to nádherné.

3 laudian laudian | Web | 19. června 2015 v 6:30 | Reagovat

půjčka online frýdlant nad ostravicí :-|

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.